Vzpomínkové a pietní akce k 90. výročí ukončení 1. světové války a k 80. výročí budování pomníků na počest padlým z 1. světové války v naší republice už jsou minulostí.

Uplynul celý rok, kdy si občané České republiky někde více někde méně připomněli památku padlých vojáků. Na dalších devět let upadne zájem tisku a veřejnosti o osudy padlých, většinou mladých mužů, přestane se psát o hrdinství českých vojáků na frontách války, kteří padli pro vlast, o jejich utrpení, které si nikdo nemůže ani představit.

Někdy to vypadá, že v dnešní době pojem „ padnout pro vlast “ většině občanům nic neříká, někomu je možná i k smíchu. Vlastenectví se nenosí, uplynulá doba odnaučila hrdosti k vlasti. Dnes se většinou každý zeptá „co z toho mám?“. Tím spíše, že mladí muži umírali pro Rakousko – Uhersko, „jaká pak to byla jejich vlast, všichni museli povinně narukovat, a žádný z nich nepadl dobrovolně“. Je ale jedno, jestli vojáci umírali tehdy za Rakousko-Uhersko, potom by to bylo za Československou republiku, dále za Československou socialistickou republiku a dnes za Českou republiku. V každé době to byla pro vojáky vlast. Tisíce mladých chlapců a mužů od 18 let položili na bojištích své životy. Kdyby žili, zanechali by po sobě každý nějaké své dílo – dům, děti, svoji práci.

Jako jinde, tak i z obce Řečice postupně narukovalo 130 mužů. V době, kdy obec měla okolo 600 obyvatel, to byli všichni narukování schopní muži z obce.Do svých domovů se jich nevrátilo 21. Na počest těmto padlým občané obce Řečice vybudovali v roce 1928 pomník. Slavnost se připravovala celý rok. Byl upraven nevzhledný pozemek před školou pod silnicí do dnešního trojúhelníkové tvaru. Vlastní pomník je veliký jednolitý kámen vydolovaný z místní části zvané Borovina a dopravený pracně na součastné místo. Táhly jej tři páry koní a pomáhalo 30 mužů. Byl to obdivuhodný výkon, tak ohromný kámen ručně na místě usadit. Do kamene byla zasazena černá skleněná deska se zlatými jmény padlých. Pomník byl slavnostně odhalen 28. října 1928 za účasti takřka celé obce. Při stavbě tohoto pomníku i při slavnosti odhalení pomníku bylo zdůrazňováno, „že tento památník vybudovaný společně sjednocenou prací má také v budoucnosti všechny řečické občany sjednocovati.“

Také v naší obci, v obci Řečice u Nového Města na Moravě, proběhly před rokem v říjnu 2008 oslavy. Přišlo hodně lidí, důstojně se vzdala pocta pomníku padlým, který před 80lety zbudovali naši předkové. Po skončení pietní akce občané obce Řečice odešli do svých domovů. V drtivé většině obcí v republice budou jejich občané dalších devět let chodit kolem pomníků padlých, pohledem na pomník, na jména na pomníku, které si budou moci přečíst, si občas připomenou ony mladé muže, možná se zamyslí nad jejich osudy. Někde budou pomníky a jejich okolí udržovat v lepším pořádku, jinde budou méně upraveny. Každopádně budou mít pomníky padlých stále na očích. A v roce 2018 budou zase oslavy a pietní akce ke stému výročí ukončení 1. světové války a k 90. výročí budování pomníků v naší republice.

V naší obci je ale situace poněkud odlišnější. Pomník je umístěn před školou, pod vysokou mezí vedle státní silnice do Radešínské Svratky. Přístupný je po schodech, po kterých staří občané obtížně sejdou a maminky s kočárky se k němu nedostanou vůbec. Občané jdoucí po silnici možná zaregistrují velký kámen s černou deskou, na které jsou patrné nějaké nápisy, které ale z velké dálky nepřečtou, řidiči jedoucí po silnici si jej patrně vůbec nevšimnou. Dle některých občanů je pomník z tohoto důvodu na nevhodném místě. Vhodnější místo pro pomník by bylo na návsi, kde by byl všem jak se říká stále na očích.

Myšlenka přestěhovat pomník vznikla před jubilejními oslavami na podzim roku 2007. Obec měla v tu dobu záměr upravit náves s kapličkou a rybníkem, vybudovat zde dětské hřiště a osázet vhodnou zelení. Do těchto představ zapadla i myšlenka umístit na náves pomník padlých od školy. Zdálo se, že nejde o špatný nápad. Význam pomníku a zájem o něj neustále upadal. Kdysi zdobila okolí pomníku zahrádka s květinami, před ním hřiště, kde se hrála vybíjená, regruti dávali každý rok před pomník věnec, školní mládež byla k vedena k zájmu o historii. Dnes se okolí pomníku scvrklo jen do travnaté plochy, hřiště zaniklo, odvedenci zrušením základní vojenské služby přestali existovat, takže nikdo už věnec k pomníku nenosí, škola pomník nemá ve svých osnovách. O pomník se poslední roky nikdo moc nezajímal, tudíž by neměl být problém jej přestěhovat. Přestěhováním by se navíc dalo relativně lacino vybudovat před školou potřebné parkoviště, neboť by do násypu šlo použít přebytečnou zeminu z budování veřejného vodovodu.

Rozvinula se ale velká diskuze, myšlenka stěhovat pomník se setkala s odporem některých občanů. Jak se celé roky o pomník málokdo zajímal, tak byl najednou aktuální. Část občanů byla zásadně proti, část byla pro, každý měl svoje spravedlivé argumenty, části občanům to bylo jedno.

Jedni tvrdili, že naši předkové věděli, proč pomník budovat u školy. Dá se souhlasit s tím, že místo před školou bylo tehdy určitě nejvhodnější a nejdůstojnější. V dané době žádné jiné vhodnější místo nebylo. Na návsi, kam se dnes uvažovalo pomník přestěhovat, stála stavení občanů, kaplička byla dřevěná o rozměru cca 4×4 metry, na volném prostranství se přepřáhali koně. Vlastně ani žádná náves nebyla. Naproti tomu škola byla v té době srdcem obce. Chodilo do ní 120 dětí a velká část chodila spodem kolem pomníku.Také do kostela v sousední Radešínské Svratce chodilo více občanů a pěšky.

Druzí argumentovali, že si pomníku pod školou nikdo nevšimne, že se takto těžko vzdává úcta k pomníku tím, že je zastrčený pod mezí, že pomník takového významu, budovaný na počest padlým by měl být na dominantním a důstojném místě – všem stále na očích.

Jedni tvrdili, že přemístěním pomníku vzdáváme neúctu k padlým a k dílu našich předků

Druzí byli přesvědčeni, že tím úctu naopak vzdáme. Ti první pochybovali o smyslu pomník stěhovat z důvodu toho, že nejsou peníze ani na budování vodovodu, druzí naopak byli ochotni přispět jak finančně, tak i svou prací. Část občanů tvrdila, proč by měli mít Dědiňáci všechno, ostatní říkali: „Máme jen jednu náves, proč by na ní nemohl stát pomník?“. Každý měl své opodstatněné důvody proč ano a proč ne.

Pozvala se odbornice z kraje Vysočina, aby řekla svůj názor. Za vhodné nepovažovala místo pod školou, ale ani vedle kapličky. Doporučila hledat vhodnější stanoviště. Také zastupitelstvo obce o pomníku několikrát jednalo. I když byla většina zastupitelů pro, přesto se k přestěhování pomníku neodhodlali. Zastupitelé rozhodli uspořádat anketu.Ta ale proběhla nepřipravená, narychlo, občanům nebyl vysvětlen smysl stěhování a nerozhodní neměli čas se rozhodnout. Možná i z těchto důvodů se ankety zúčastnila necelá polovina, z nich ale byla většina proti stěhování. Závěr tohoto bezmála ročního jednání byl ten, že pomník zůstane na svém místě, že není dobré stěhovat pomník proti tak velkému nesouhlasu občanů., že pomník má všechny řečické občany sjednocovati a ne rozdmýchávat nevraživost a že máme dost času do roku 2018 přemýšlet o jeho stěhování.

Myšlenka stěhovat pomník tedy zůstala. Jak už bylo řečeno, je dost času přemýšlet o tom, zda je či není vhodné pomník přestěhovat. Zda se přestěhováním zvětší úcta a vážnost pomníku tím, že se přiblíží veřejnosti více na oči, nebo naopak se stěhováním vyjádří neúcta k pomníku a dílu našich předků. Aby se nestalo to, že až odejdou z našich řad starší občané, kteří si osudy svých padlých strýců pamatují z vyprávění svých otců, tak aby se pomník před školou nestal pouhým velkým kamenem s nějakými jmény, které málokomu něco řeknou, kterého si málokdo všimne, zarostlý v kopřivách.

Aby se občané Řečice mohli za devět let snáze rozhodovat, zda pomník stěhovat či nikoli (pokud bude zájem veřejnosti se tímto zabývat), svolil obecní úřad publikovat na svých webových stránkách fotografie pomníků z jiných obcí bývalého okresu Žďár nad Sázavou., z jiných obcí v republice a třeba i ze zahraničí. Jak vypadají pomníky jinde, na jakém jsou místě, jaká je jejich přístupnost, jak o ně kde pečují apod.

Tento článek a zveřejněné fotografie nic nesledují. Účelem je pouhé srovnání pomníků u nás a jinde. Pomníky jsou fotografovány z běžně dostupného místa. První obrázek je zblízka tak, aby se dala přečíst jména na pomníku, za těmito jmény se dá vybavit nějaký konkrétní člověk a jeho osud. Druhá fotografie ukazuje bezprostřední okolí pomníku tak, jak je upraveno jeho okolí. Fotografie ze vzdáleného místa ukazuje jak je pomník včleněn do okolí. Fotografie jsou řazeny dle abecedního seznamu, nejdříve z okresu Žďár a pak odjinud. Kdyby měl někdo zájem přispět k tomuto tématu zasláním fotografií pomníků z jakéhokoliv místa v republice, je vítán.

A na rozhodnutí, zda stěhovat či nestěhovat pomník zbývá dalších devět let.

Pavel Poul

Seznam vesnic:

Okres Žďár nad Sázavou:

1)      Blažkov

2)      Bobrová – horní

3)      Bobrová – dolní

4)      Bobrůvka

5)      Bohdalec

6)      Dlouhé

7)      Dolní Rožínka

8)      Fryšava

9)      Hamry nad Sázavou

10)  Hodiškov

11)  Jámy

12)  Křídla

13)  Malá Losenice

14)  Mirošov

15)  Moravec

16)  Nová Ves

17)  Olešná

18)  Ostrov nad Oslavou

19)  Petrovice

20)  Pikárec

21)  Podolí

22)  Polnička

23)  Radešínská Svratka

24)  Radešín

25)  Radňovice

26)  Radostín u Voj. Městce

27)  Řečice

28)  Sázava

29)  Sirákov

30)  Slavkovice

31)  Světňov

32)  Újezd

33)  Velká Losenice

34)  Veselíčko

35)  Vojnův Městec

36)  Vysoké

37)  Zvole

38)  Žďár nad Sázavou

Jiné okresy

39) Záborná – okres Jihlava

40) Zdounky – okres Kroměříž

41) Olešenka – okres Havlíčkův Brod

Jiné státy

42)  Rieti  – Itálie